Dvořák-střechy s.r.o | Ploché střechy | Střešní krytiny

Historie hydroizolačních folií

Hydroizolační fólie představují spolu s nastavitelnými asfaltovými pásy hlavní skupinu materiálů používaných pro vytvoření hydroizolační vrstvy plášťů plochých střech. Počátky hydroizolačních fólií souvisí s rozvojem aplikované organické chemie ve 20. letech minulého století. Již od roku 1930 je průmyslově vyráběn polyvinylchlorid, který byl poprvé prakticky vyzkoušen jako povlaková hydroizolace na plochých střechách již v průběhu 50. let, v 60. a 70. letech byly postupně uvedeny do stavební praxe další, dnes běžné typy hydroizolačních fólií.

material

Rychlé rozšíření hydroizolačních fólií souviselo se změnou stavebních technologií po druhé světové válce. Stavební konstrukce se do té doby vyznačovaly masivností a tuhostí, převládala silikátová materiálová báze, se kterou poměrně dobře korespondovaly masivní vícevrstvé živičné hydroizolační krytiny. V poválečném období však došlo k tlaku na racionalizaci stavebních metod, na výrazné odlehčení stavebních konstrukcí při současném zvyšování nároků na jejich tepelně technické vlastnosti. Nové lehké ocelové konstrukce však vykazovaly podstatně menší tuhost doprovázenou kmitáním, průhyby a většími dilatačními pohyby. Dosavadní tuhé živičné hydroizolační pláště nedokázaly těmto vlivům odolávat, docházelo k jejich praskání a následným netěsnostem. Řešením těchto problémů byl rychlý vývoj nových polymerních fólií určených pro izolace plochých střech.

Hydroizolační fólie jsou velmi subtilní vrstva střešní skladby. Jednou ze základních úloh střechy je ochrana stavby proti srážkové a provozní vodě v kapalném i tuhém skupenství. Ve střešním souvrství ploché střechy je z tohoto pohledu hydroizolační vrstva nejdůležitější vrstvou a musí vytvořit spolehlivý, dokonale vodotěsný souvislý povlak - povlakovou hydroizolaci. Hydroizolační vrstva je zpravidla částí stavby nejvíce namáhanou klimatickými vlivy (deštěm, sněhem, kroupami, prudkými teplotními změnami, ozónem, UV-zářením, větrem, atd.) a musí svými vlastnostmi všem těmto vlivům dlouhodobě odolávat. Pro vytvoření hydroizolační vrstvy plochých střech se v současné době v zásadě používají buďto hydroizolační pásy nebo stěrkové, případně stříkané hydroizolace. Hydroizolační pásy jsou předem vyrobeny v konstantní tloušťce a kvalitě ve výrobních závodech a na stavbě jsou pouze rozvinuty, odborně položeny a navzájem homogenně spojeny. Stěrky se naproti tomu dodávají na stavbu jako polotovar v tekutém stavu a jejich výsledná tloušťka je vytvářena teprve činností izolatérů přímo při procesu nanášení na střešní plochu. Rovněž kvalita materiálu výsledné stěrkové hydroizolace je silně závislá na počasí a dalších vnějších okolnostech, při kterých se nanášení stěrkové hydroizolace provádí.